Technika odstranila hlad a žízeň.
To ve vyspělých zemích určitě pravda, dnes tam lidé rozhodně nehladoví
(až na nepodstatné výjimky, které si tento způsob života často samy zvolily).
Rubem této mince je fakt, že nezvládnutí tohoto požehnání (dílem psychických
dispozic, dílem reklamy) vede k prolémům s nadváhou, které se týkají velké
části obyvatelstva a které mohou svou nepříjemností občasnému hladu směle
konkurovat a jejichž následky na délku života mohou být i horší.
Technika zplodila zdravotnictví, které zachrańuje životy a prodlužuje
lidský život
Tohle je druhý nezpochybnitelný přínos techniky. I tady se najdou škraloupy.
V první řadě spoustu problémů, které medicína dnes potírá, si generuje
sama. K životu totiž umírání asi nezbytně patří a právě umírání zajišťuje,
že přežívají Ti zdraví. Většina dnešních alergiků, nebo lidí náchylných
k chorobám by se asi nikdy nenarodila .Automaticky z toho nevyplývá, že
by nás bylo míň, zřejmě by se místo nich narodili jiní, protože počet dětí
dnes stejně jako v minulosti reguluje z velké části touha zplodit potomky,
kteří se dožijí dospělosti. Dnes stačí zplodit dva, dříve jich kvůli chorobám
muselo být více. Měřit bolest tehdejších rodičů, kterým umřely dvě děti
ze čtyř (ale v situaci, kdy to bylo běžné, kdy s tím v podstatě každý počítal,
pokud je alespoň možné s takovou věcí počítat) s bolestí dnešních rodičů,
kterým jejich jediné dítě celý život smrká nebo nevidí si netroufám. Stejně
tak vím, že volat po omezení medicíny je blbost, protože kdybych ji potřeboval
já nerozmýšlel bych se ani na okamžik. Jenom bych chtěl upozornit na moment,
který je asi společný všem podobným problémům, technika neodstranila lidskou
bolest, jenom nahradila bolest rodičů, kterým umírali ještě včera docela
zdravé děti, bolestí rodičů, kteří se často celý život trápí, že jejich
děti nejsou zcela zdravé. Bolest dětí, kteří se dívali, jak jejich rodiče
umírali často ještě plní sil, bolestí dětí, kteří sledují, jak Alzheimerova
choroba sebrala z jejich rodičů všechno, co je dělalo jejich rodiči.
Jediné, co nám dala je možnost, si z těchto bolestí vybrat. Nemusí se to
zdát jako příliš velký pokrok, ale podle mě je to stejně těžké jako fantastické.
Třeba je schopnost se rozhodovat tím, co nám chybí.
Technika odstranila těžkou práci a usnadnila lidem život
Tento bod se zdá úpúlně jasný, hlavně všem, kteří byli jako já vychováváni
v představě o nesnesitelné dřině, kteoru museli naši předci celý život
na poli vykonávat.
S velkým překvapením jsem se před nedávnem dočetl, že příslušníci primitivních
národů, kterých se civilizace ještě nedotkla věnují sběru potravy a ostatním
záležitostem souvisejícím bezprostedně s přežitím v průměru maximálně 8
hodin denně. Dalším překvapením bylo, když jsem se jinde dočetl, že v době
největšího feudálního útlaku bylo v Čechách 120 církevních svátků ročně
(tedy dní, kdy se oficiálně nesmělo pracovat a taky většinou nepracovalo).
Dvanáctihodinové pracovní doby jsou podle všeho výdobytkem průmyslové revoluce.
Zabývat se situací otroků nebo pracovníků na stavbách pyramid asi nemá
příliš smysl, protože jejich postavení nesouviselo zřejmě ani tak s tehdejším
stavem vědění jako s tehdejším stavem morálky a společnosti (zřejmě nejhorší
postavení v historii měly oběti koncentračních táborů - v době, kdy technika
byla poměrně daleko).
Stejně nejednoznačné je to s ulehčením práce. Samostatně hospodařící
rolník sice musel na vrcholu sezóny trávit na poli každou chvilku, ale
mimo sezónu byla jeho práce podstatně lehčí. Navíc po západu slunce dělat
nemohl, protože neměl světlo. Jeho práce byla určitě zčásti těžká (ještě
si pamatuju, jak jsme v dětství sušili celý týden 12 hodin denně sena),
ale je to práce, na kterou byl (a je) organismus člověka přizpůsobený (dává
člověku pohyb a fyzické vypětí, které si dneska inteligentnější část populace
opatřuje sportem) a hlavně jeho práce rozhodně není monotónní. Jednak výměra
jeho polí nebyla příliš velká a hlavně práce na poli není jedna práce,
je to spousta různorodých činností, které navíc poskytují člověku značnou
míru svobody ohledně způsobu, kterými je bude vykonávat. Rozhodně byla
jeho práce daleko svobodnější než například práce dnešních prodavaček v
supermarketech nebo práce lidí na pásu. Svoboda vlastního přístupu je v
podstatě nulová a perspektiva celoživotního práce, která není ničím jiným
než rutinním opakováním několika úkonů, je alespoň pro mě hrozivější než
práce zemědělce. Zde není možná zcela od věci připomenout, že velké množství
lidí je ochotno relaxovat o víkendech na svých chatách způsobem, který
se dřině na poli často velice blíží.
Ztráta svobody a kontroly nad svým životem
Ztráta komunity